Galerie Dragoun pravidelně připravuje speciální akce pro veřejnost, školy i odbornou veřejnost
Vernisáž výstavy talentovaného malíře mladé generace s mezinárodním renomé - Michala Rapanta.
Tvorba Michala Rapanta rezonuje s mladým publikem a zároveň upoutává zkušené znalce umění. Jeho díla, vystavovaná ve významných českých i zahraničních galeriích, nyní získávají prostor, a to v Galerii Dragoun.
Vernisáž za účasti Michala Rapanta proběhne v sobotu 26.4. od 17.00 hod.
Výstava v Galerii Dragoun potrvá od 26.4. do 17.5.
Vstupné: 100 Kč
Michal Rapant je český výtvarník, jehož tvorba osciluje mezi malbou, kresbou a intermediálními přesahy. Jeho díla často reflektují existenciální témata, osobní mytologie i hravě melancholické výjevy každodennosti.
Původní obor nábytkářství rozšířil o studium konzervování a restaurování nábytku a dřevořezby. V tomto oboru se naučil vnímat hmotu, strukturu a řemeslnou preciznost, které později uplatnil ve své malířské tvorbě. Pokračoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru malířství pod vedením Vasila Artamonova a posléze završil své studium na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru malířství 2 vedeném Vladimírem Skreplem.
Zásadním momentem v jeho uměleckém rozvoji byla stáž na Akademii der Bildenden Künste v Mnichově v roce 2016, kde pracoval pod vedením Gregora Hildebrandta. Mezinárodní zkušenost mu otevřela nové perspektivy a obohatila jeho přístup k práci s obrazem a prostorem.
Michal Rapant patří mezi výrazné tváře současné české malby. Jeho obrazy jsou sycené vnitřním napětím, poetikou hraničící s absurditou a citlivým smyslem pro vizuální příběh.
Je nepopiratelným faktem, že svět 21. století válčí se svou vlastní nezobrazitelností. Zejména zachycování podobizny posledních dekád zdůrazňuje, v jakém směru jde o komplikovaný úkol. Zdánlivě banální fráze, jež ve skutečnosti dekonstruuje mnoho. Výraz z latiny complicare znamená doslova skládat, svazovat, zmnožovat či násobit, jeho základem je plicare neboli složit. Michal Rapant zkoumá záhyby, jež vytváří vlnění prostoru při setkání mezi dvěma subjekty. Vibrace se prolínají jedna do druhé, až není zřejmé, kde je konec a kde začátek – reality jsou provázané a skladba času a prostoru pozbývá na významu. Kde je model a kde autoportrét? Na který emoční svět vlastně hledíme?
Umělec navazuje dialog s malovaným subjektem a nahmatává mnohovrstevnatost Lacanovského imaginárního těla. To, na rozdíl od těla biologického, je konstruktem politického, společenského, rodinného, a nakonec i individuálního diskursu. Podobizna, jíž umělec formuluje, se vyjímá právě svou dynamikou a proměnlivostí, neustálou vzájemnou interakcí jednotlivých záhybů těla subjektu. Tato nesmírně intenzivní, komplikovaná podobizna se u autora objevuje i u zátiší s květinami, kde dochází k personifikaci. Květiny se stávají vypravěčem konkrétního příběhu. Na ten se vrství performativita jejich utržení, jejich bujará prchavá krása ve váze a následné chřadnutí, zánik. Autor narativ prováže pohřbením květin do země, truchlí, navrací objekt do cyklu. V síťování světa dochází ke komplexnímu propletení. Autorovy obrazy zkoumají onu extatickou, dojemnou, bolestnou, mnohdy dechberoucí vazbu mezi já a světem jež obývám.
Michal Rapant své tvarosloví nahmatává nejen metaforickou prací se záhyby jednotlivých subjektů. Autor doslova vytváří magneticky sochařskou malbu, kde jednotlivé vrstvy vytváří pastózní povrch. Naprosto unikátní je čas, jež umělec stráví u tvorby jednotlivých děl. V horečnatém tempu je autor schopen vytvořit dílo v otázce řádky dní, v některých případech jde o omamný dialog trvající pouhé hodiny. Kontrapunktem se stává pozadí jeho pláten, která jsou formována jakýmsi časosběrem. Malíř postupně odkládá otisky z minulých obrazů otřením prstů, špachtlí, štětců o plátno a vytváří tak zcela abstraktní ornamentální svět, na jehož popředí dále rozehrává jednotlivá témata. Malba tak existuje v časoprostoru alternativním k běžně žité realitě, fungující podle svých vlastních zákonitostí. Sdělení umělcových děl je nekonečné. Touto totální haptickou malbou Michal Rapant skládá bezmezný hold nesmírnému vrstvení světa a jeho nekonečně oslnivým záhybům. Dotykem.
(Autorkou textu je kurátorka Nataša Hand)